Top 10 similar words or synonyms for maximus

quintus    0.848855

lucius    0.832308

crassus    0.825343

albinus    0.824439

priscus    0.823381

aemilius    0.822286

domitius    0.822258

lepidus    0.821883

iulius    0.819682

clodius    0.815837

Top 30 analogous words or synonyms for maximus

Article Example
Circus Maximus Císařova lóže byla umístěna na dobře viditelném místě a taktéž senátoři a jezdci měli svá místa zajištěná.
Magnus Maximus Maximus se narodil v hispánské provincii Gallaecii a sloužil jako voják pod Theodosiem starším, k němuž ho zřejmě poutal příbuzenský vztah. Theodosia patrně doprovázel do Británie, ohrožované ve druhé polovině šedesátých let 4. století vpády barbarů. Pravděpodobně se účastnil rovněž Theodosiova tažení proti alamanskému náčelníkovi Macrianovi v Raetii. V roce 373 se v severní Africe podílel na potlačení Firmova povstání. O tři roky později zastával na dolním Dunaji vojenskou hodnost "dux" "Moesiae secundae". Okolo roku 380 povýšil na velitele polního vojska v Británii ("comes Britanniae") a v dalším roce odrazil útok Piktů a Skotů.
Magnus Maximus Vítězstvím nad Gratianem se Maximus zmocnil všech provincií severně od Alp. Uzurpátor zjevně doufal, že ho Theodosius I., syn Theodosia staršího, vládnoucí od roku 379 na východě, akceptuje za svého kolegu. Gratianova mladšího bratra Valentiniana II., tehdy dvanáctiletého, dokonce vyzval k přesídlení z Mediolána (Milán) do Trever (Trevír). Milánský biskup Ambrož, vyslaný jako posel k Maximovi, však obratným vyjednáváním získal dost času k odmítnutí tohoto požadavku, neboť vojenské oddíly mezitím zablokovaly alpské průsmyky, a zabránily tak Maximovi ve vpádu do Itálie. Vyjednávání s Theodosiem probíhalo do roku 384, kdy se východní císař smířil se stavem věcí na západě a fakticky uznal Maxima, ačkoli zvažoval i tažení proti němu. Někdy v téže době Maximus ustavil svého syna Victora svým spolucísařem v hodnosti augustus.
Magnus Maximus Maximus si za svoji rezidenci zvolil Trevery, odkud řídil vlastní doménu zahrnující vedle Galie a Británie i Hispánii. Přestože v Itálii a na východě v něm spatřovali uzurpátora, v Galii se těšil značné popularitě, o čemž svědčí i příznivé hodnocení pozdějších autorů, jako byl Orosius nebo Sidonius Apollinaris. Maximus nechal razit mince, vydal četné edikty a reorganizoval administrativní uspořádání Galie, když vytvořil provincie Lugdunensis III a Lugdunensis Senonii a podle sebe pojmenoval provincii Maximu Sequanorum. Nedlouho po uchopení moci přijal křest, přičemž vyznával křesťanství v jeho nicejské podobě. Zastával přísně ortodoxní náboženskou politiku a tvrdě zakročil proti priscillianům, asketickému a gnosticismem ovlivněnému hnutí v Hispánii. Popravou biskupa Priscilliana a jeho šesti společníků si proti sobě popudil Ambrože a římského biskupa Siricia, kteří odmítali přenechat rozhodování o duchovních záležitostech světskému soudu. Maximus dal každopádně ostentativně najevo svoji ortodoxii kontrastující s tolerancí ariánství na dvoře Valentiniana II. v Mediolanu.
Magnus Maximus Maximův pretoriánský prefekt Flavius Euodius byl sice na východě uznán za konzula na rok 386, ovšem vzájemné vztahy mezi Maximem a jeho spoluvládci se vyznačovaly přetrvávající podezřívavostí a prohlubujícím se napětím. Na podzim 387 Maximus překročil Alpy a podnikl úspěšnou invazi do Itálie, aniž by přitom narazil na vážnější odpor. Valentinianus společně s matkou Justinou a dvorem uprchl do Soluně k Theodosiovi. Maximovy absence na Rýně využili roku 388 k útoku na římské území Frankové, jež odrazil "magister militum" Nanninus, jemuž Maximus svěřil svého syna Victora. Theodosius zatím dorazil do Soluně, kde shromáždil vojsko včetně velkého počtu barbarů a s těmito silami zamířil do Panonie. Maximus si zřídil hlavní stan ve městě Aquileia a vyslal předsunuté oddíly do Siscie (Sisak), nalézající se při řece Sávě. Theodosiova armáda tento vodní tok bez obtíží zdolala a porazila dosud ne zcela připravené Maximovy vojáky. Hlavní část Maximova vojska, vedená mimo jiné uzurpátorovým bratrem Marcellinem, pak přitáhla z Norika a střetla se s nepřáteli u Poetovia (Ptuj). V urputné bitvě dosáhl nakonec vítězství Theodosius, načež se zbývající Maximovi muži vzdali, či utekli na jih.
Petronius Maximus Od srpna 439 do února 441 Maximus působil jako pretoriánský prefekt Itálie a v roce 443 se stal podruhé konzulem. V prosinci 445 byl poctěn titulem "patricius", čímž dosáhl vrcholu své kariéry. Bohatství, nabyté v průběhu svého politického vzestupu, využil v letech 443 a 445 k vybudování fora na pahorku Caeliu. Jako nejvíce dekorovaný senátor se Maximus těšil mimořádné vážnosti a prestiži mezi příslušníky svého stavu. Předčil ho pouze generál ("magister militum") Aetius, skutečný vládce západořímské říše na místo slabého císaře Valentiniana III.
Petronius Maximus Jak dále uvádí Prokopios, Maximus si uvědomoval, že dokud bude naživu Aetius, nebude moci realizovat svůj záměr proti Valentinianovi. Rozhodl se proto všemocného generála zbavit. Za tímto účelem se spojil s eunuchem Heracliem, zastávajícím post císařského komořího ("primicerius sacri cubiculi"). Heraclius měl na císaře značný vliv a dlouhodobě na Aetia nevražil. Společnými silami potom přesvědčili císaře, že mu ze strany generála hrozí nebezpečí, a je nutné ho odstranit. Císař ochotně uvěřil jejich obviněním, protože se cítil Aetiem zastiňován. Během jedné porady, konané v září 454, generál přednášel zprávu o státních financích. Valentinianus při tom seskočil z trůnu a s křikem, že již déle nebude snášet zradu, se společně s Heracliem vrhl na Aetia a zavraždil ho.
Petronius Maximus Maximus dal v průběhu svého panování v Římě vyrazit velké množství zlatých mincí. Tyto mince se obvykle razily v místě, kde se císař zdržoval. Proto je překvapivé, že značný počet jeho zlatých mincí byl nalezen i v Ravenně. Z toho se usuzuje, že Maximus usiloval o podporu armády prostřednictvím velkorysých donací.
Magnus Maximus V roce 383 ho jeho muži prohlásili za císaře, načež se přeplavil do Galie, aby se utkal s legitimním císařem Gratianem. Důvody jeho vzpoury nejsou zcela jasné, obecně se ale soudí, že armáda cítila nespokojenost s Gratianovým počínáním a s jeho preferováním alanských vojáků. Poté, co Maximus vstoupil do Galie, přidaly se k němu místní vojenské sbory a podporu nalezl také u části lokální aristokracie. Jelikož vzpoura rychle nabývala na velikosti, Gratianus vyrazil v polovině června ze severní Itálie a již o měsíc později se střetl s uzurpátorem nedaleko Parisií (dnešní Paříž). Mezi oběma vojsky docházelo pět dnů k potyčkám, než Gratiana zradila jeho maurská jízda a vzápětí i zbytek armády. Gratianus se vydal na útěk směrem k Alpám, nicméně Maximus za ním vyslal svého generála jezdectva ("magister equitum") Andragathia, jenž poraženého císaře v Lugdunu (Lyon) dostihl a zrádně zavraždil.
Magnus Maximus Po Maximově smrti žádný další panovník nepůsobil aktivně v severní Galii a Británii, proto je někdy vnímán jako poslední římský císař spravující tyto oblasti. S Maximovou uzurpací a odvedením velké části britské posádky do Galie je spojována absence dokladů římské vojenské přítomnosti ve Walesu a západních Penninách v závěru 4. století. Archeologické nálezy učiněné při Hadriánově valu přesto dokazují jeho další využívání Římany. Z těchto indicií se usuzuje, že obrana oblastí západně od řeky Severn byla předána místním vůdcům. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že Maximus, zmiňovaný jako Macsen Wledig, je uváděn u počátků některých středověkých velšských dynastií.