Top 10 similar words or synonyms for leisingenu

neurvalý    0.585240

héraklovým    0.575522

šanovec    0.574675

helénista    0.572184

chelmský    0.570746

mablung    0.570507

varjažských    0.569970

basmanov    0.569148

caesarius    0.567146

kotrbelec    0.567060

Top 30 analogous words or synonyms for leisingenu

Article Example
Lidová křížová výprava Špatná pověst Emericha a jeho poutníky předcházela. Na uherských hranicích jim byl zamítnut králem vstup na území. Pokusili se prorazit násilím. Po šestitýdenních pozičních bojích na Dunaji se podařilo křižákům proniknout na uherskou stranu, Maďary zahnat a obklíčit v pevnosti Wiesselburg. Poté z dnes již neznámých důvodů mezi křižáky propukla panika. Maďaři toho využili, podnikli výpad a většinu poutníků pobili nebo zajali. Uniknout se podařilo jen zlomku šťastných, sám vůdce Emerich z Leisingenu byl mezi nimi.
První křížová výprava Dalším negativním jevem se staly rozsáhlé protižidovské pogromy, které rozpoutaly některé křižácké skupiny v německých zemích. Nechvalně tím proslul především houf vedený nepříliš majetným hrabětem Emerichem z Leisingenu, který řádil v porýnských městech. Výprava Emerichových křižáků pak skončila na uherské hranici, neboť král Koloman je nechal rozehnat ještě před vstupem do své země. Menší křižácká skupina byla postavena i v českých zemích, pogromy proti Židům tak postihly také Prahu.
Lidová křížová výprava Největší skupina čítající 12 000 německých křižáků vyšla z Porýní a vedl ji chudý hrabě Emerich z Leisingenu, který v porýnských městech začal vybírat od Židů výpalné ve stříbře. Ve Špýru pak došlo k potyčce mezi několika Emerichovými poutníky a Židy, ve které bylo 11 Židů zabito, což se stalo podnětem k protižidovskému násilí. Proti křižákům sice zpočátku úspěšně zasáhl biskup, avšak křižáci se nevzdali a špýrské Židy nakonec vyvraždili. 20. května 1096 ve Wormsu křižáci napadli židovskou čtvrť a část obyvatel pobili, zbytek se ukryl v citadele. Nicméně křižáci vzali citadelu útokem a Židé raději spáchali hromadnou sebevraždu, než aby padli do zajetí; ve Worms zemřelo 800 Židů. O pět dnů později, 25. května, dorazili k Mohuči. Tamní arcibiskup dal před křižáky zavřít městské brány, následujícího dne je však někdo z obyvatel otevřel. Židé se pak snažili vykoupit své životy zlatem. Emerich zlato sice přijal, ale 1100 Židů bylo stejně povražděno.
Godefroy z Bouillonu Výprava se na rozdíl od výprav ostatních francouzských velmožů vydala na východ přes Svatou říši římskou a dále přes Uhersko jako nedlouho před tím poutnické křižácké houfy Petra Poustevníka a rytíře Gautiera Sans-Avoir. Protože byl Godefroy pořád leníkem císaře Jindřicha, který byl papežovým nepřítelem, nemohl táhnout přes Itálii, již ovládali papežovi stoupenci. Aby získal ještě více peněz, Godefroy cestou vydíral německé Židy, ale nikdy nezašel až k pogromům, jakými se vyznačovala lidová výprava hraběte Emericha z Leisingenu. Když Lotrinčané dorazili na německo-uherské hranice, uherský král Koloman, po špatných zkušenostech s lidovými křižáckými houfy, požadoval od Godefroye bratra Balduina jako rukojmí. Balduin při představě, že by měl být Maďarům vydán, zuřil, Godefroy ho však přesvědčil a králi Kolomanovi se vévoda osobně zavázal projít zemí bez incidentů. Své slovo dodržel a lotrinská armáda se v Uhersku zdržela jakýchkoliv násilností.
Hugo I. z Vermandois Poté, co se roku 1096 donesly novinky o papežské výzvě z clermontského koncilu osvobodit východní křesťany od útlaku nevěřících muslimů do Paříže, začal král Filip s bratrem Hugem diskutovat nad možností účasti na výpravě. Ačkoliv se Filip neúčastnil, protože právě koncil v Clermontu jej pro cizoložství exkomunikoval, Hugo se z prestižních důvodů ke křížové výpravě přidal. Hugovi rytíři koncem srpna vyrazili z Francie, prošli Itálií, přičemž Hugo přibral do družiny nějaké přeživší z lidové křížové výpravy hraběte Emericha z Leisingenu. V Basi se nalodili s cílem přeplout Iónské moře do byzantské Drače. Cestou je zastihla zimní bouře a Hugova loď ztroskotala na balkánském pobřeží, kde jej bez zavazadel a promáčeného objevili vyslanci dračského místodržícího Jana Komnena.
První křížová výprava Po evropském území táhla křižácká vojska na východ rozdílnými cestami. Armády, které vyzbrojili jednotliví evropští feudálové byly různě početné a hrály se svými veliteli různě důležitou úlohu v nadcházejícím tažení. První vyrazili v srpnu 1096 Francouzi pod velením Huga z Vermandois. Hugovo nepříliš početné vojsko se skládalo z rytířů z jeho panství v severní Francii a kontingentu francouzského krále. Ze všech křižáckých šlechticů byl Hugo z Vermandois ten nejurozenější a podle toho vyžadoval, aby s ním bylo jednáno. Nechal proto poslat do Konstantinopole poselstvo s požadavkem, aby jej císař Alexios náležitě přivítal a jednal s ním, jako se sobě rovným. Hugovy oddíly se vypravily do jihoitalského Bari. Cestou přibral některé zbylé členy křížové výpravy Emericha z Leisingenu a přidala se k němu i skupina italo-normanských rytířů. Počátkem října, kdy Hugo dorazil do Bari a odkud chtěl dále pokračovat na byzantské území, začalo období podzimních bouří.
První křížová výprava Jako druzí se 15. srpna 1096 vydali na cestu lotrinští bratři Godefroy, Balduin a Eustach, jejich bratranec Balduin Le Bourg a s nimi 1000 dalších rytířů a 7000 pěších ozbrojenců. Protože byl Godefroy stále leníkem římsko-německého císaře, výprava táhla po souši přes Svatou říši římskou do Uherska podobně, jako lidové křížové výpravy před ním. Stejně jako ony, i Godefroy vydíral lotrinské a německé Židy, aby z nich získal finanční prostředky pro výpravu, ačkoliv Godefroy nikdy nezašel až k pogromům, které praktikoval Emerich z Leisingenu a jemu podobní. Když výprava dorazila na uherské hranice, setkal se Godefroy osobně s králem Kolomanem, který byl po předchozích zkušenostech s křižáky velmi obezřetný. Kolomana uklidnilo, že Godefroy požadoval jen potřebné věci k tažení a že byl ochoten za všechno zaplatit, přesto si Koloman vyžádal Godefroyova bratra Balduina i s jeho rodinou jako rukojmí a Godefroy se zaručil, že jeho přechod Uherska proběhne v klidu. Lotrinčani skutečně přešli bez incidentů Kolomanovu říši. Překročili Sávu na byzantskou stranu, kde je již čekali byzantští průvodci, kteří výpravu v prosinci dovedli k městu Selymbria na březích Marmarského moře, 65 kilometrů západně od Konstantinopole.