Top 10 similar words or synonyms for farfisa

hammondovy    0.834484

celesta    0.819031

polymoog    0.817741

clavinet    0.814903

gassama    0.810849

mellotron    0.802211

dulcimer    0.787081

wurlitzer    0.784410

tubafon    0.782794

marimba    0.781688

Top 30 analogous words or synonyms for farfisa

Article Example
Richard Wright (hudebník) Od roku 1987 hrál Wright na digitální syntezátory Kurzweil a své oblíbené Hammondovy varhany C-3. Na Gilmourově turné „On an Island“ v roce 2006 používal i varhany Farfisa.
Their Satanic Majesties' Second Request Na albu je patrný příklon k psychedelii šedesátých let a vliv kapely The Rolling Stones. Na desce byla použita řada nástrojů, které byly typické pro psychedelické kapely šedesátých let: sitar, mellotron, farfisa, didgerida, bubínky, a zvonkohra. První písní alba All Around You (Intro), vzdávají hold Stonům a zvou všechny posluchače na společný psychedelický výlet.
Richard Wright (hudebník) Během „klasického“ období Pink Floyd, v 70. letech (alba "The Dark Side of the Moon", "Wish You Were Here", "Animals" a "The Wall"), ustoupily varhany Farfisa do pozadí a Wright se zaměřil na elektrická piana Fender Rhodes, Wurlitzer a Hohner a syntezátory VCS 3, Minimoog, ARP String Ensemble a Prophet 5.
The Piper at the Gates of Dawn Prvními dvěma nahrávkami alba byly „Interstellar Overdrive“ a „Matilda Mother“. Šlo i o dva potenciální singly. Smith měl problém se zněním skladeb. Hlavně skladby „Insterstellar Overdrive“ a „Astronomy Domine“ měly silné prvky undergroundu, bylo v nich mnoho improvizací a zvukových experimentů Ricka Wrighta, který měl tou dobou v oblibě experimentování se zpětnou vazbou zvuků varhan Farfisa.
The Brian Jonestown Massacre V roce 1996 kapela intenzivně nahrávala a výsledkem byla tři studiová alba, která ještě téhož roku vychází. Album "Their Satanic Majesties' Second Request" odráží zálibu v psychedelii 60. let, která se projevila na zvuku nahrávky a stává se charakteristickým prvkem kapely. Na albu bylo také použito mnoho různých nástrojů jako sitár, mellotron, farfisa, didgeridoo, konga či zvonkohra. Název alba je inspirován albem kapely The Rolling Stones "Their Satanic Majesties Request", které vyšlo v roce 1967.
Interstellar Overdrive Skladba začíná úvodním zkresleným sestupným kytarovým riffem, zahraným jeho autorem Sydem Barrettem, s doplňující baskytarou Rogera Waterse a varhanami Ricka Wrighta. Poté se přidá i Nick Mason se svými bubny a skladba se dostává do improvizačního duchu s modálními improvizacemi, rozmáchlým zvukem varhan Farfisa i tichými mezihrami. Z „Interstellar Overdrive“ se následně stává skladba ve volném tempu téměř bez jakékoliv struktury, kterou přerušují jen podivné zvuky kytary. Nakonec zopakuje celá skupina hlavní téma a opakuje ho se snižujícím se tempem i intenzitou.
Richard Wright (hudebník) V počátcích skupiny hrál Wright na žesťové nástroje. Poté je vyměnil za varhany Farfisa, které se staly jeho hlavním nástrojem na koncertech (ve studiu k nim přidal Hammondovy varhany a klavír). Během krátkého období v roce 1969 použil Wright také v několika skladbách vibrafon a v písni „Biding My Time“ se na chvíli vrátil k žesťům, neboť v ní hrál na pozoun. Později (od té doby, co byla skladba „Echoes“ zařazena do koncertního repertoáru skupiny) začal používat Hammondovy varhany a klavír i na živých vystoupeních .
A Saucerful of Secrets (skladba) Skladbu „A Saucerful of Secrets“ pravidelně hráli Pink Floyd na svých koncertech mezi lety 1968 a 1972 (na prvních vystoupeních pod názvem „The Massed Gadgets of Hercules“). Zpočátku se její délka pohybovala kolem 12–13 minut, na pozdějších koncertech však přesahovala i 20 minut. První doložené vystoupení s touto skladbou se konalo 23. května 1968 v Amsterdamu, naposledy zazněla na koncertu 23. září 1972 v San Franciscu. Živé verze byly částečně odlišné. Zvuk činelů z první části byl nahrazen dvounotovým hučením baskytary, místo piana v sekci „Syncopated Pandemonium“ využíval Wright svoje elektronické varhany Farfisa. „Celestial Voices“ začínala stejně jako studiová verze zvukem varhan, později se však přidaly bicí, baskytara, kytara a bezeslovné vokály Davida Gilmoura. Tato hymnická část byla po přejmenování na „The End of the Beginning“ použita jako závěr suity „The Journey“ na tematických koncertech The Man and the Journey během roku 1969.